Povinnost AI gramotnosti

Když do firmy nastoupí nový kolega, dostane školení bezpečnosti práce. Nikdo po něm nechce, aby se z něj stal bezpečnostní technik. Má ale vědět, kde je hasicí přístroj, co nesmí dělat u stroje a komu hlásit úraz. S umělou inteligencí to evropské právo pojalo podobně: kdo AI ve firmě používá, má lidem pomoct, aby s ní pracovali s rozumem. Tomu se říká AI gramotnost a je to jedna z mála povinností AI Actu, která se týká skoro každé firmy.

V téhle lekci projdeme, co přesně článek 4 říká, jak se jeho znění v létě 2026 změnilo, koho se týká, co z toho plyne pro dozor a sankce a jak program AI gramotnosti postavit tak, aby dával smysl i bez ohledu na zákon.

Co říká článek 4

AI Act je nařízení (EU) 2024/1689. Nařízení platí ve všech členských státech přímo, takže se nemusí „přepisovat“ do českého zákona. Většinu jeho pravidel rozebírají lekce Kategorie rizika a Povinnosti a termíny. Článek 4 je zvláštní tím, že nezáleží na riziku systému. Týká se chatu na psaní e-mailů stejně jako systému na třídění uchazečů o práci.

AI gramotnost(AI literacy)

Podle definice v AI Actu jsou to dovednosti, znalosti a porozumění, díky kterým lidé mohou AI používat informovaně a uvědomují si její přínosy, rizika a možné škody. Nejde o programování, ale o to, vědět, co nástroj dělá, kde chybuje a co do něj nepatří.

Článek 4 v aktuálním znění (po změně z roku 2026, o které je další oddíl) má tři odstavce. Ten první je pro firmy podstatný. Česká jazyková verze říká, že poskytovatelé a zavádějící subjekty systémů AI „přijímají opatření na podporu zlepšení gramotnosti v oblasti AI u svých zaměstnanců i u všech dalších osob, které se jejich jménem zabývají provozem a používáním systémů AI“. Mají přitom zohlednit technické znalosti, zkušenosti, vzdělání a odbornou přípravu těch lidí, kontext, ve kterém se AI používá, a osoby, na které se AI používá. Odstavec končí větou: „Tato povinnost od poskytovatelů nebo zavádějících subjektů nevyžaduje, aby u jednotlivých osob zaručovali konkrétní úroveň gramotnosti v oblasti AI.“

Druhý odstavec ukládá Komisi a členským státům, aby firmám, hlavně malým a středním, s touto povinností pomáhaly. Komise k tomu má zveřejňovat praktické příklady, jak ji plnit. Třetí odstavec dává Evropské radě pro umělou inteligenci (sboru zástupců členských států) za úkol vydávat doporučení se společnými cíli AI gramotnosti.

Jak se povinnost změnila v roce 2026

Článek 4 platí od 2. února 2025. Do léta 2026 ale zněl přísněji. V listopadu 2025 Evropská komise navrhla balík zjednodušení digitálních předpisů, tzv. Digital Omnibus. Podle rozborů návrh počítal s tím, že povinnost firmám úplně odpadne a AI gramotnost budou jen „podporovat“ státy a Komise. Ve schvalovacím procesu se nakonec povinnost firmám ponechala, jen ve zmírněné podobě. Výsledkem je nařízení (EU) 2026/1744, zveřejněné v Úředním věstníku 24. července 2026. Konsolidované znění AI Actu s novým článkem 4 platí od 27. července 2026.

	Původní znění (od 2. 2. 2025)	Současné znění (od července 2026)
Co mají firmy dělat	přijmout opatření, aby „v co největší možné míře zajistili dostatečnou úroveň“ AI gramotnosti	přijímat opatření „na podporu zlepšení“ AI gramotnosti
Požadovaná úroveň	„dostatečná“, bez bližšího určení	žádná konkrétní úroveň u jednotlivce se nevyžaduje
Ohled na role a kontext	ano	ano, beze změny
Role státu a Komise	v článku neuvedena	mají firmám pomáhat, Komise zveřejňuje praktické příklady

Co to znamená v praxi? Dřív se dalo spekulovat, jestli firma „zajistila dost“. Teď je zřejmé, že povinnost míří na úsilí, ne na výsledek. Firma musí udělat rozumné kroky, aby lidé AI rozuměli. Nemusí ale zaručit, že každý zaměstnanec projde testem. To neznamená, že stačí nic nedělat: povinnost přijímat opatření dál platí a pořád se má řídit tím, kdo AI používá a k čemu.

Koho se povinnost týká

Povinnost mají dva typy subjektů z AI Actu:

• Poskytovatel (provider) je ten, kdo AI systém vyvíjí a uvádí na trh pod svým jménem. Třeba softwarová firma, která prodává nástroj na analýzu smluv.
• Zavádějící subjekt (deployer) je ten, kdo AI systém používá v rámci své profesní činnosti. Tedy prakticky každá firma, úřad nebo živnostník, který AI používá v práci.

Komise ve svých otázkách a odpovědích výslovně uvádí, že povinnost platí i pro firmu, jejíž zaměstnanci používají běžné nástroje typu ChatGPT třeba k psaní reklamních textů nebo k překladům. Takoví lidé by podle Komise měli znát konkrétní rizika, například halucinace (o nich je lekce Halucinace).

A koho má firma „vzdělávat“? Kromě zaměstnanců i další osoby, které s AI pracují jejím jménem. Komise sem řadí třeba dodavatele, externisty nebo poskytovatele služeb, kteří pro firmu s AI pracují. U zákazníků je to podle Komise méně jednoznačné a záleží na riziku. Povinnost je vždy povinností organizace, ne jednotlivého zaměstnance.

Co znamená „přiměřeně“: role, kontext, riziko

Zákon neříká, kolik hodin školení je potřeba. Říká, podle čeho se má opatření řídit: podle toho, co lidé už umí, v jakém kontextu AI používají a na koho AI dopadá. Asistentka, která si nechává přeformulovat e-maily, potřebuje jiné znalosti než personalistka, která s AI třídí životopisy. U té druhé jde o lidi, o možnou diskriminaci a nejspíš o vysoce rizikový systém.

Komise ve své sadě otázek a odpovědí doporučuje jako minimum čtyři kroky:

1. Zajistit obecné porozumění AI ve firmě: co to je, jak funguje, k čemu ji používáte, jaké má přínosy a nebezpečí.
2. Ujasnit si roli firmy: jste poskytovatel, nebo „jen“ zavádějící subjekt?
3. Zhodnotit riziko systémů, které používáte, a z toho odvodit, co o nich musí lidé vědět.
4. Přizpůsobit opatření znalostem lidí, kontextu použití a tomu, na koho AI dopadá.

K tomu několik upřesnění z téhož dokumentu. Komise doporučuje zahrnout i právní a etické souvislosti, včetně základů AI Actu. Pouhé předání návodu k použití obvykle nestačí. Úroveň znalostí lidí není povinné měřit testy. Firma nepotřebuje zvláštního „AI officera“ ani novou řídicí strukturu. A pro jednotlivá odvětví (finance, zdravotnictví) nejsou stanovena zvláštní pravidla.

Jedna věc stojí vedle článku 4 a změna ji nezmírnila. U vysoce rizikových systémů musí zavádějící subjekt podle článku 26 svěřit lidský dohled lidem, kteří mají potřebné schopnosti, školení a pravomoc. Tam už nejde o „podporu gramotnosti“, ale o konkrétní kvalifikaci konkrétních lidí. Podrobněji to rozebírá lekce Povinnosti a termíny.

Certifikáty, záznamy, dozor a sankce

Certifikát není potřeba. Komise to říká výslovně. Pokud ti někdo prodává „certifikát AI gramotnosti podle AI Actu“ jako podmínku splnění zákona, přehání. Kurz může být užitečný, ale žádný úřední certifikát zákon nezná.

Záznamy vést není povinné, ale vyplatí se to. Komise uvádí, že firma si může vést interní záznamy o školeních a dalších opatřeních. Když se něco pokazí a úřad se zeptá, co jste pro AI gramotnost udělali, je lepší ukázat tabulku než vzpomínat.

Dozor. Povinnost platí od 2. února 2025. Dohled a vymáhání podle Komise běží od 2. srpna 2026 a mají je na starosti národní orgány dozoru nad trhem, ne Evropský úřad pro AI. Které české úřady to jsou a jaké mají pravomoci, upravuje český adaptační zákon. Jeho aktuální stav si ověř na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu nebo Českého telekomunikačního úřadu, který se v tiskové zprávě z července 2026 označil za jeden z orgánů dozoru nad trhem.

Sankce. Článek 99 AI Actu stanoví konkrétní horní hranice pokut pro zakázané praktiky, pro řadu povinností u vysoce rizikových systémů a pro transparentnost podle článku 50. Článek 4 mezi nimi uvedený není. Pro AI gramotnost tedy AI Act žádnou konkrétní pokutu nestanoví. Členské státy ale mají v národním právu upravit sankce a jiná opatření za porušení nařízení obecně, a mezi ně mohou patřit i varování nebo nepeněžní opatření. Komise k tomu dodává dvě věci. Vymáhání má být přiměřené, tedy podle závažnosti a toho, jestli šlo o úmysl nebo nedbalost. A je pravděpodobnější tam, kde se stane incident a ukáže se, že lidé neměli potřebné školení nebo pokyny.

Praktický program AI gramotnosti

Teď k tomu nejužitečnějšímu: jak povinnost splnit rozumně, bez stohu papírů. Osvědčuje se rozdělit lidi do tří úrovní podle toho, co s AI dělají. Jak školení prakticky připravit a vést, rozebírá lekce Školení a podpora. Tady jde o to, co má program obsahovat.

Úroveň	Kdo to je	Co má umět	Formát
1. Všichni	každý, kdo AI v práci používá, i příležitostně	co AI je a proč chybuje, co do ní nevkládat, jak ověřovat výstupy, firemní pravidla používání, komu se ozvat	krátký úvod (1–2 hodiny), jednostránkové pravidlo, přístup k povoleným nástrojům
2. Pokročilí uživatelé	lidé, kteří AI používají denně, píšou šablony promptů pro tým, napojují nástroje	promptování a práce s dokumenty, rizikové úlohy, kontrola podle rizika, hlášení chyb, zaujatost	workshopy na vlastních úlohách, sdílené příklady, interní komunita
3. Kdo staví, vybírá a rozhoduje	vedení, IT, nákup, právní oddělení, HR, lidé vykonávající dohled nad systémy	kategorie rizika, povinnosti podle AI Actu a GDPR, smlouvy s dodavateli, testování a monitoring, lidská kontrola	hlubší kurz, práce na konkrétním projektu, konzultace s právníkem

U každé úrovně platí dvě věci. Obsah má vycházet z vašich nástrojů a úloh: obecná přednáška o AI je slabší než ukázka, jak se ve vašem nástroji pozná smyšlené číslo. A program se má opakovat a aktualizovat: nástroje se mění po měsících, takže jednorázové školení z roku 2025 v roce 2027 nestačí.

• Seznam AI nástrojů ve firmě, k čemu slouží a kdo je používá (z toho se odvozuje, kdo potřebuje jakou úroveň).
• Kdo prošel čím: jméno nebo tým, úroveň, datum, název školení nebo materiálu.
• Obsah a verze: osnova školení nebo odkaz na materiály, aby šlo doložit, co se probíralo.
• Pravidla: verze firemního pravidla používání AI a kdy se s ním lidé seznámili.
• Externisté: u dodavatelů, kteří s AI pracují vaším jménem, jak jste jim předali pravidla (třeba ve smlouvě).
• Revize: kdy jste program naposledy přezkoumali a co se změnilo.

Do hloubkyKde hledat inspiraci: repozitář příkladů Komise+

Evropský úřad pro AI sbírá příklady, jak firmy a veřejné instituce AI gramotnost řeší, do tzv. živého repozitáře (living repository). V době psaní obsahuje přes 40 iniciativ, sebraných nejdřív od signatářů dobrovolného AI Paktu a pak z otevřeného průzkumu v roce 2025. Najdeš v něm e-learningové platformy, prezenční školení, bootcampy i spolupráci firem s univerzitami.

Repozitář je dobrý na inspiraci, ale Komise sama upozorňuje, že okopírování některé z praxí automaticky neznamená splnění článku 4. Podle nového odstavce 2 má Komise z těchto podkladů připravovat praktické příklady plnění povinnosti na jednotné informační platformě k AI Actu. Vyplatí se tam čas od času nahlédnout.

Jako rámec pro obsah se v novém znění zmiňují evropské rámce kompetencí. Komise odkazuje třeba na DigComp pro občany a na rámec AI gramotnosti pro školy, připravený s OECD. Pro firemní školení nejsou závazné, ale pomůžou ti zkontrolovat, jestli ti v programu něco podstatného nechybí.

Kde do toho zapadá tenhle web

Pokud hledáš obsah pro jednotlivé úrovně, kurzy tady na webu jsou poskládané podobně. První dva kurzy (Jak funguje AI a Práce s AI nástroji) pokrývají to, co by měl znát každý, kdo AI používá. Kurzy 3–7 jsou pro lidi, kteří zavádění vedou nebo o něm rozhodují. Je to jeden z možných zdrojů, ne „splnění zákona“: opatření musí odpovídat vašim nástrojům a rizikům a obecný kurz to sám nezajistí.

Co si odnést

• Článek 4 AI Actu platí od 2. února 2025 pro poskytovatele i zavádějící subjekty, tedy pro skoro každou firmu, která AI v práci používá, bez ohledu na riziko systému.
• Digital Omnibus (nařízení 2026/1744) od července 2026 povinnost zmírnil: firmy mají přijímat opatření na podporu AI gramotnosti, ale nemusí zaručit konkrétní úroveň u jednotlivce. Povinnost nezanikla.
• Opatření se mají řídit znalostmi lidí, kontextem použití a tím, na koho AI dopadá. Patří sem i externisté, kteří s AI pracují jménem firmy.
• Certifikát není potřeba, záznamy o školeních nejsou povinné, ale vyplatí se. Dohled vykonávají národní úřady od 2. srpna 2026; AI Act pro článek 4 nestanoví konkrétní pokutu, sankce upravuje národní právo.
• Praktický program má tři úrovně (všichni, pokročilí uživatelé, ti, kdo staví a rozhodují), vychází z vašich nástrojů a pravidelně se obnovuje.

Zdroje a další čtení

• Evropská komise: AI Literacy – Questions & Answers – oficiální výklad článku 4 včetně změn z Digital Omnibusu, dozoru a sankcí.
• AI Act Service Desk: Article 4 – AI literacy – aktuální konsolidované znění článku 4 se zvýrazněnými změnami (anglicky).
• Evropská komise: Talent, dovednosti a gramotnost v oblasti AI – přehled iniciativ Komise k AI gramotnosti (česky, strojový překlad).
• Evropská komise: Living repository of AI literacy practices – sbírka příkladů z firem a institucí.
• ČTÚ: 2. srpna 2026 jako klíčové datum pro pravidla transparentnosti – tisková zpráva českého úřadu k dozoru nad AI Actem.